Luna příběhy

KOCOUR

27. 1. 2009

Kocour

Bylo kolem šesté hodiny, venku bylo zataženo a občas poprchávalo. Zrovna jsem začala psát znovu svůj příběh, protože dřív jsem neměla čas a možná i náladu. Byla jsem sama doma, takže jsem měla výborné podmínky pro svou tvorbu. Teda sama doma, byla tam ještě moje sestra, která si mě naštěstí nevšímala a dívala se v našem poskromnu zařízeném obývacím pokoji na DVD, zřejmě nějakou pohádku pro dospělé.

„crrr“ někdo zazvonil a já jsem zanadávala, kdo otravuje zrovna teď, když mě políbila múza.

Stáhla jsem obočí a zamračila se, když do mého království vešla Ilona moje, jak s oblibou říkám ne, příliš povedená mladší sestra. Neříkám, že není hezká, spíš naopak většina kluků po ní jede a ona mi každý týden povídá, co je nového a jakého si našla fešáka. Její jemné rysy s vlasy sotva poramena a postavou, která přímo říká, jsem anorektička. Uculila a pustila se do řeči.

„Aery mohl by k nám Rol?“ zeptala se mě a dívala se na mě svým kočičím pohledem.

„Mně je to jedno.“ Odfrkla jsem a dál jsem se věnovala psaní, protože na mě její pohledy neplatí ty, ať zkouší na kluky.

„Ale je nějakej divnej“řekla „ono se mu asi něco stalo.“

„Tak jdi a pozvi ho dál,“řekla jsem a se spitavým pohledem jsem se dívala za svou mizící sestrou.

„Ahoj Role“ pozdravila jsem ho

„Ahoj, zase píšeš nebo čteš?“ zeptal se a já jsem si v jeho hlasu všimla, že před chvílí brečel. Sedl si na židli a bez zájmu se díval na stěnu pokoje, kde byl plakát zpívající Avril.

„Stalo se něco?“ zeptala jsem se a podívala se do jeho očí světle modré barvy.

Jeho reakce mě zaskočila. Sklonil se, abych mu neviděla do očí. Netušila jsem, co mám dělat, začal brečet, ještě nikdy jsem neviděla kluka jen tak přijít do mého pokoje, který si sedl na mou židli a začal brečet.

„Co se stalo?“zeptala jsem se a to, že bych pokračovala v psaní jsem rovnou vzdala a vypla jsem Microsoft Word.

„Mourek“ řekl. Mourek byl jejich vypasený kocour bílozrzavé barvy, takže je mi stále záhadou, proč mu dali zrovna tohle jméno, ale teď nebyl čas ptát se.

„Co je sním?“ Stále jsem nechápala a dívala jsem se na něj nervózním pohledem.

“Umřel?“zeptala se přímo Ilona, která nevím, kdy přišla za námi a teď si nervózně kousala spodní ret.

Rol jen záporně zakroutil hlavou a dál zíral do koberce, politého pribináčkem z mých dětských let.

„Tak, co je s ním?“ zeptala jsem se trochu nepříjemným hlasem, protože z té nervozity mi začínalo být špatně.

„Naši s ním jeli k veterináři“ zamumlal skoro neslyšně, takže jsem k němu musela naklonit hlavu, abych věděla, co říká.

„No, tak to nebude zlý. Jak říkám žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří“ řekla jsem a jestli jsem si myslela, že se teď usměje a bude to super, tak jsem se šeredně mýlila. Naopak začal ještě víc brečet a já jsem nevěděla, jestli mám jít za ním a obejmout ho, takže jsem pro jistotu zůstala sedět na místě a dívala jsem se, jak vzlyká.

„Jenže on má něco v játrech“ promluvil asi po pěti strašně dlouhých minutách.

„A co to znamená?“ zeptala se nechápavě Ilona

„Někdo ho otrávil,“vzlykl „Beztak to byl ten s tím bílým autem….vzlyk…on otrávil i kocoura sousedů.“

„Pomalu se mi začínali do očí také nalévat slané slzy, rychle jsem zamrkala, aby si toho nikdo nevšiml, ale když jsem se podívala na Ilonu, všimla jsem si, že se je také vší silou snaží zadržet.

Asi hodinu jsme řešili souseda a nadávali jsme na něj, jako bychom věděli na sto procent, že to byl on.

„Neměl bys už jít?“ zeptala jsem se a všichni tři jsme se podívali na hodiny s kačerem, které ukazovali, že bude sedm.

„Jo, už půjdu. Dám vám vědět, jak to dopadlo.“řekl a s Ilonou v závěsu odešel.

Ilona asi po týdnu přišla z venku a hned ze dveří mi hlásila.

„Aery chceš vědět, jak je to s Mourkem?“zeptala se

„Samozřejmě, že chci.“Odpověděla jsem a sama pro sebe jsem si pomyslela, jak si může myslet, že by mě to nezajímalo.

„No….. on umřel“odpověděla

„ Jak to víš?“zeptala jsem se

„Byla jsem teď s Rolem venku. A víš, co ještě? Prý si pořídí další dvě koťata.“ Zavýskla a už nevypadala ani trochu smutně.

„To je dobře a kdy je budou mít?“

„ Na jaře od té samé paní od, které máme Luise.

Sladce jsem hladila Luise v jeho hebkém černém kožíšku a modlila jsem se k bohu, aby se mu nikdy nic nestalo.

Komentáře

Přehled komentářů

coffee and konjac biverkningar

(coffee and konjac biverkningar, 4. 11. 2021 8:52)

Asking questions are in fact nice thing if you are not understanding something totally, except this piece of writing offers pleasant understanding yet. coffee and konjac biverkningar tingza.prizsewoman.com/map29.php

Menu

KOCOUR

Komentáře

Přehled komentářů

coffee and konjac biverkningar

What do u love record on MojoHeadz Record Label???

lernberger stafsing blowdry

stockholm fashion week

v&auml;rldens &auml;ldsta h&auml;st

raka underlivet tips

kr&auml;m mot vattkoppor

Супер мостбет казино играть онлайн

internationella klimakterie dagen

rosa nike sneakers

katt l&auml;cker urin

mmsports black friday

RomyGRININIAIminype

как отличить оригинальный эйкьюди бренд

v&auml;rldens &auml;ldsta h&auml;st

cable over internet

эйкьюди как отличить паль от оригинала, объясняю

sportbilar till salu

spegel med vit ram

iPhone 11 Giveaway

Portrét

Fotoalbum

Poslední fotografie

Vyhledávání

Archiv

världens äldsta häst

kräm mot vattkoppor

katt läcker urin

världens äldsta häst